Ve stručnosti a pro maminku

Asi po měsíci trávím víkend doma, takže rychle do toho. Článek speciálně věnován pro maminku, protože mi už napsala nespočet emailů o tom, že bych měla něco přidat. Nespočet hlavně proto, že veškerý text píše do Předmětu, který je zřejmě limitovaný počtem znaků. Takže pouštím Blue Effect a jdu něco tvořit.

Na jak dlouho tu jsem? 
Přiletěla jsem 4.7. a původní plán bylo zůstat půl roku. Termín odjezdu ale koliduje s Vánocemi, takže budu asi o měsíc či dva prodlužovat.
Neplánuju tu zůstat navždy, ač to zřejmě dost lidí včetně mé host rodiny očekává. Já jsem jejich čtvrtá česká au-pair a všechny přede mnou si tu našli kluka a do rodných luhů a hájů už se nevrátily ¯\_(ツ)_/¯

Kde přesně vlastně jsem?
Takové miniaturní městečko Greenhithe. Pod tím si nepředstavujte Bousov nebo Ježkovice, spíš něco ve stylu satelitního městečka, přestože jeho původ je datován někdy od doby Římanů v Británii. Leží přímo na břehu Temže, takže dřív se tu všichni živili rybolovem. Teď tu podle mě moc pracovních příležitostí není, pokud nechcete pracovat v ASDě (místní řetězec supermarketů), takže všichni asi všichni jezdí do Londýna, který je zhruba 40 minut vlakem. Já se tam snažím trávit každý víkend.

Temža

A photo posted by Joli (@joli.s.kaleidoskopem) on Sep 13, 2015 at 6:08am PDT

Co tu dělám?
Udržuju dvě děcka naživu.
Mám na starostí 10letou holčičku Lulu a jejího 7letého bratra Gordona. Mou hlavní starostí je vyzvedávat je ze školy, trávit s nimi odpoledne někde venku, uvařit jim večeři a dostat je do postele. K tomu nějaký lehčí úklid, v sobotu praní, v pondělí žehlení. Musím zaklepat na dřevo, mám opravdu štěstí na rodinu. Nikdy po mně nechtěli víc, než co požadovali ve zvacím dopise. Dodržujeme 30h/týdně, v sobotu dostávám kapesné,  pátky a neděle mám vždy volné plus nějakou tu sobotu k tomu.

Jak jsem na tom s angličtinou?
Bez uzardění řeknu, že dobře. Samozřejmě jsou chvíle, kdy nerozumím, ale většinou to bývá kvůli přízvuku, ne kvůli nějaké zásadní neznalosti jazyka. Jsem obklopena naprosto heterogenní společností, kde každý mluví trocu jinak, na což samozřejmě z Čech nejsem zvyklá. My si neumíme poradit ani se slovenštinou.
Spoléhat na zásadní zlepšení angličtiny jenom díky hlídání dětí se ukázalo jako naivní představa. I po rozmluvení se totiž zacyklíte mezi větami jako "Umyj si ruce.", "Proč si Lulu kopl do břicha?" a "Jak bylo dnes ve škole?". Jazykovka se ukázala z hlediska zlepšení jako totální fail, protože kvůli absenci C1 lekcí navštěvuju jednou týdně B2 a jednou týdně B1. Na druhou stranu jsem obklopena zajímavými lidmi, takže se snažím komunikovat co to jde. Takže třeba vím, jaký je rozdíl mezi svatebními obřady v hinduismu a sikhismu, protože mi o tom vyprávěla jedna pandžábi maminka.

Jak se mi tu líbí?
Moc. Ale hlavně kvůli tomu, že tu nemám žádné starosti. Mám kde spát a co jíst, základy Masowovy pyramidy splněny, takže já se starám jen o to, jakou památku tenhle týden navštívit, kterou knížku si přečíst a jestli si v Lush zase koupit Yuzu&Cocoa balistiku a nebo šáhnout po něčem novém.
Takhle se samozřejmě nedá žít dlouhodobě, ale já si to těch pár měsíců budu užívat.